Jiří SOZANSKÝ

HISTORICKÉ SOUVISLOSTI

—Odkaz dvou srpnových výročí

Jiří SOZANSKÝ

—Srpen 1968 1969

Události srpna 1968 státní moc v dalších dvou desetiletích ociálně tabuizovala

i přepisovala. Přesto šlo o stále přítomný symbol. Připomínala je jen Charta 77,

stejně jako žádala stále důrazněji oodchod sovětských vojsk ze země. Sílu paměti

ukázal rok 1988, kdy právě připomínka srpna 1968 přivedla lidi nanáměstí apostupně

je zbavovala strachu.

Srpen 1969 se stal impulsem kvytvoření mechanismu potlačování veřejné občanské

nespokojenosti, kvybudování administrativních ařídicích postupů ipohotovostních

bezpečnostních sil. Srpen 1969 vlastně demonstrace z konce osmdesátých let

předznamenal. Vroce 1969 státní moc použila nejbrutálnější prostředky, postihovala

odpůrce existenčně, pracovně i odpíráním vzdělání. Státní moc musela reagovat

nademonstrace sklonku osmdesátých let již obezřetněji. Byť ani to neplatí absolutně.

Poroce 1989 se mohly události konce šedesátých let konečně svobodně zkoumat,

zveřejňovat i připomínat. Kromě obecné morální satisfakce obětem i bojujícím

mělo praktickou hodnotu odškodnění zraněným i pozůstalým obětí na životech.

Mnoho práce ve veřejném prostoru udělaly obce, které zřizovaly pamětní desky,

často skromné ajednoduché. To je vlastně jediná pocta, které se těmto statečným

spoluobčanům dostalo.

Stali se bez své viny oběťmi válečného koniktu, který vyprovokovala cizí moc. Řada

z těchto neozbrojených lidí pak přišla ze své vůle do ulic, aby protestovala proti

přepadení své země, nebo dokonce holýma rukama okupaci bránila. Vroce 1969

jako jediní bránili občanské svobody…

Pražské jaro představovalo příležitost se podvaceti letech svobodněji nadechnout.

Byla to naděje naživot podle svých představ, nanápravu křivd itřeba nasvobodné

cestování. Tyto naděje zmařila noc z20. na21. srpna 1968. Obyvatelé Československa

vulicích protestovali nejen proti násilí, ponížení anespravedlnosti, ale právě iproti

zmaření svých nadějí.

Obyvatelé Československa stáli vsrpnových dnech proti nelegální okupaci jednotní.

Armáda dostala příkaz se nebránit, ale itak mnoho vojáků, podle svých možností,

kladlo odpor nebo se naněj připravovalo. Hlavní program spočíval vtom, být pevní

adosáhnout stažení vojsk ze země. Ani jednoho ztěchto cílů se nepodařilo dosáhnout.

Nasrpen 1968 se vzpomínalo jako nakřivdu apotupu, naokamžik, kdy jsme se zase

nebránili. Ale připomínala se idoba občanského vzdoru, jednoty aodhodlání. Nemělo

by se ale zapomenout na politiky. Dostávali od národa ujištění, „jsme s vámi“, ale

oni „nebyli snámi“. Okupace vsrpnu 1968 inásledující měsíce představují důležité

historické poučení: Je třeba se odpovědně rozhodovat odůležitých věcech adůsledně

držet občanské pozice. Tak lze vyhrát, ato ibeze zbraní. Aco se týká agresora, tak

lekce zní: Agresor dobrou vůli nikdy neocení.

Od srpna do konce roku 1968 evidujeme 137 mrtvých. Oběti na životech v letních

ulicích měst hlubokého míru představovaly nejviditelnější důkazy důsledků násilné

okupace. Tisíce lidí utrpěly těžká ilehčí zranění. Uobětí naživotech, zraněných aškod

nešlo také jen osmrt, utrpení nebo zmar. Muselo se onich dvacet let mlčet. Mnozí

další pak utrpěli rány naduši apozději inasvém charakteru.

Rok povojenské intervenci zůstávala naúzemí Československa „dočasně“ Střední

skupina sovětských vojsk. Sliby o pokračování reforem zakrývaly to podstatné:

návrat tuhé promoskevské vlády komunistů.

Tanky cizích okupantů zůstaly v roce 1969 v ostražité nečinnosti. Nahradila je

technika československých bezpečnostních složek, armády akomunistické „armády“

– milicionářů. Došlo knásilným střetům itichým pietním připomínkám vřadě měst

Československa. V Praze a Brně zahynulo 20. a 21. srpna 1969 střelnou zbraní

pět mladých občanů. Stovky demonstrantů utrpěly zranění, tisíce byly zatčeny

a uvězněny. Domácí ozbrojenci dostali za špinavou práci pochvaly a odměny.

Zazločiny nebyl nikdo znich nikdy potrestán.

Demonstrace proti nastupující normalizaci vsrpnu 1969 zůstávají hluboce vestínu

událostí srpna 1968. Vlétě 1968 se cizí moc snažila jednotné zemi vnutit svoji vůli

a potlačit snahy o toužebné změny. Vzdor tehdy znamenal vlastenectví. O rok

později se vlastní státní a politická moc snažila vzájmu cizí moci obnovit pevnou

moc komunistů aprosadit zjevnou lež ookupaci jako pravdu. Společnost se pomalu

rozdělovala na pragmatiky a zlomené na jedné straně a na odpůrce nastupující

totality nadruhé straně. Demonstranti ze srpna 1969 byli skutečnými obránci svobody

apravdy. Zato se jim dostalo očerňování atrestů. Tragédií se stala skutečnost, že

tito bojovníci jednali spontánně, bez vedení abez programu. Proto tento mohutný

protest vyzněl nakonec doprázdna.

Srpen 1969 je jedním ze symbolů „normalizace“, branou k personálním čistkám,

cenzuře, uzavření hranic, omezení svobod akobnovené centralizaci moci. Události

kolem prvního výročí srpna 1968 lze označit doslova „za dny hanby“. Nejen pro

samotnou skutečnost okupace, ale také pro zradu mnohých politických představitelů

navlastních občanech. Součástí našich dějin jsou itakové okamžiky. Musíme si je

připomínat abrát znich poučení.

HISTORICKÉ SOUVISLOSTI —1968

HISTORICKÉ SOUVISLOSTI —1969

ANTONÍN ABRAHAM

■

PAVEL ALBERT

■

JAN BABOROVSKÝ

■

JÁN BAJTOŠ

■

VÁCLAV BALOUN

■

MIROSLAV BERÁNEK

■

JOSEF BOHÁČ

■

JOZEF BONK

■

BOHUMIL BOUČEK

■

VINCENC BŘEZINA

■

JOSEF BULÍK

■

ŠTEFAN CIBERAJ

■

OLAF ČERMÁK

■

MIROSLAV ČÍŽEK

■

PAVEL DAVÍDEK

■

VILIAM DEBNÁR

■

ZDENĚK

DRAGOUN

■

JOSEF FIALKA

■

PETR FRIDRICH

■

VÁCLAV FRYDRYCHOVSKÝ

■

MILAN

FULIER

■

RUDOLF GAVORNÍK

■

JAROSLAV HÁJEK

■

LUDĚK HÁJEK

■

MICHAL

HAMRÁK

■

JOSEF HANUS

■

MILOŠ HAŠEK

■

JÁN HATALA

■

PAVOL HLAVÁČ

■

VLADIMÍR HNULÍK

■

JÁN HOLÍK

■

EMIL HORČÍK

■

BARTOLOMEJ HORVÁTH

■

KAREL CHALUPA

■

MARIE CHAROUSKOVÁ

■

JAROMÍR CHLUP

■

MIROSLAV

CHLUP

■

NADĚŽDA CHLUPOVÁ

■

ROSALIE CHOCHOLÍNOVÁ

■

ELEMÍR JANOŠKO

■

ANTONÍN JARUŠEK

■

JAN JENŠOVSKÝ

■

BEDŘIŠKA KADEŘÁBKOVÁ

■

MILAN

KADLEC

■

JOZEF KADURA

■

ALOIS KAHOUN

■

JAN KAKOS

■

LUDVÍK KAMENEC

■

JÁN KLAČKA

■

JIŘÍ KLAPKA

■

ZDEŇKA KLIMEŠOVÁ

■

FRANTIŠEK KLŮC

■

BOHUMIL KOBR

■

JOZEF KOLESÁR

■

MICHAL KORENKO

■

MARGITA DANA

KOŠANOVÁ

■

JINDŘICH KRAHULEC

■

JAROSLAV KRAUS

■

LADISLAV KRBEC

■

JAROSLAV KUBEŠ

■

JINDŘICH KULIŠ

■

ANTONÍN LACINA

■

IVAN LAITA

■

MILAN

LAMPER

■

LADISLAV LANG

■

JÁN LÁSZLO

■

PETER LEGNER

■

JOZEF LEVÁK

■

EVA LIVEČKOVÁ

■

RŮŽENA LUSKOVÁ

■

JAN LUZAR

■

JAROSLAV MACEK

■

MILAN

MALEČKA

■

MIROSLAV MÁLEK

■

LADISLAV MARTONÍK

■

HELENA MIŤKOVÁ

■

JIŘÍ MODR

■

FRANTIŠEK MOŠTENICKÝ

■

MARIO MUSICH

■

FILIP MUŠEC

■

KAREL

NĚMEC

■

EDUARD NETUŠIL

■

FRANTIŠEK NOVÁK

■

JAROSLAV NOVÁK

■

MÁRIA

OČOVANOVÁ

■

JAROSLAV ONDREJKO

■

ONDREJ OPRENDEK

■

JAROSLAV PÁNÍK

■

KAREL PARIŠEK

■

LADISLAV PAŘÍZEK

■

MILAN PAULÍK

■

JÁN PETRUCHA

■

LUBOMÍR PÍCL

■

JAROSLAV PODRABSKÝ

■

LUDĚK POKORNÝ

■

ZDENĚK PŘÍHODA

■

HELENA PULKRÁBKOVÁ

■

JOSEF REICHL

■

VIKTORIA RYBÁROVÁ

■

BEDŘICH

ŘEPA

■

MARTA ŘÍHOVSKÁ

■

ŠTEFAN SABOL

■

MÁRIA SABOVÁ

■

VÁCLAV SADILEK

■

JÁN SEKEL

■

IVAN SCHMIEDT

■

STANISLAV SIVÁK

■

FRANTIŠEK SOKOL

■

BOHUMÍR SOUKUP

■

MIROSLAV STACHURA

■

RUDOLF STARÝ

■

LUBOŠ STOJEC

■

ILJA SUŠÁNKOVÁ

■

JOZEF SZVITYEL

■

IGNÁC ŠABLATÚRA

■

FRANTIŠEK ŠIMEK

■

DAGMAR ŠKAVOVÁ

■

LADISLAV ŠÚŇ

■

JAROSLAV ŠVEC

■

DOMINIK TEPLAN

■

ALOISIE TOMŠÍKOVÁ

■

KAROL TÓTH

■

ANNA TRECHOVÁ

■

OTTO TROUSIL

■

ANNA ULICKÁ

■

BOHUMIL VEJPUSKÝ

■

LEOPOLD VERWALTER

■

BOŽENA VESELÁ

■

JAROSLAV VESELÝ

■

STANISLAV VESELÝ

■

MARIE VODÁKOVÁ

■

MARTIN VONKA

■

ZDENĚK WINTER

■

ŠTEFAN ZDECHOVAN

■

BORIS ZINOVJEV

■

ALOJZ ZSIGÁRDY

■

JOSEF ŽEMLIČKA

Oběti invaze armád Varšavské smlouvy doČeskoslovenska od21. 8. do31. 12. 1968.

Vdůsledku okupace Československa sovětskými vojsky zahynulo odroku 1969

doroku 1991 dalších 288 osob. Celkem přišlo oživot 425 československých občanů.

TEXT NA PAMÁTNÍKU —1968

FRANTIŠEK KOHOUT – 18 let

Zastřelen 20. 8. 1969

VLADIMÍR KRUBA – 19 let

Zastřelen 20. 8. 1969

DANUŠE MUZIKÁŘOVÁ – 18 let

Zastřelena 21. 8. 1969

STANISLAV VALEHRACH – 28 let

Zastřelen 21. 8. 1969

BOHUMIL SYŘÍNEK – 14 let

Zemřel nanásledky střelného zranění 24. 8. 1969

BOHUSLAVA MAZNÁ – 27 let

Zahynula posrážce sobrněným vozidlem 24. 8. 1969

Srpen 1969 představuje denitivní konec nadějí z roku 1968. Protestující občané

nechtěli pasivně přihlížet naprostému popření všeho, čemu odjara 1968 věřili avco

doufali. Většinou mladí lidé stáli odvážně proti desetitisícům ozbrojených policistů,

milicionářů avojáků. Stanky aobrněnými transportéry je proti nim doulic vyslalo

nové politické vedení státu, které zradilo touhu občanů poživotě ve svobodnější

zemi. Vulicích zůstali mrtví. Stovky lidí utrpěly zranění, mnozí znich těžká.

Rok pozákeřném přepadení Československa se představitelé státu ajejich ozbrojenci

stali sami poslušným nástrojem sovětských okupantů. Pobrutálním teroru astřelbě

následovaly vlny represí, čistek aexistenčních postihů. Represe urychlilo přijetí Zákon-

ného opatření předsednictva Federálního shromáždění 22. srpna 1969, známého jako

„pendrekový zákon“. Podepsali jej politici, kterým občané vroce 1968 věřili.

Vdobě prvního výročí okupace Československa vsrpnu 1968 zahynuli:

Nechť památník připomíná odvahu jedněch azradu druhých.

Hudba - M. Pavlíček, D. Hašková

TEXT NA PAMÁTNÍKU —1969